Dream... I.

29. února 2012 v 11:17 |  My stories!
"Luno, ksakru, kde vězíš?" běsnila paní Dallinová.
"Už jdu, mami!"
Chňapla po černém svetříku a rychle se rozeběhla po schodech dolů. Luninina máma už čekala u dveří, ruce měla v bok a přísně na dceru zahlížela.
Luna si spěšně nazula skejtky a rozeběhla se za mámou, která už nasedala do auta. Slunce nepříjemně pálilo, ale ani jedné to nevadilo. Léto bylo v plném proudu. Paní Dallinová zasunula klíče do auta a motor zavrčel.
Měli namířeno na poštu a Luna chtěla poslat jistý dopis, jisté skupině. Z bílé obálky, kterou do teď křečovitě dřímala v ruce, vytáhla nažloutlý papír a naposledy si přečetla své dílo.
Ahoj kluci!
Jmenuji se Luna a jsem vaší velkou fanynkou. Nikdy by mě nenapadlo, že vám opravdu napíšu.
Vždyť nemám jistotu, jak to dopadne. Možná se k vám to ani nedostane!
Nebo si to ani nepřečtete! (Což je absurdní, pokud to teď drží v ruce jeden z vás).
Ale k věci... Všechny lístky na ten koncert už jsou vyprodané a já bych opravdu udělala cokoli,
abych se na něj dostala. Skrátka a dobře, co proto mám udělat?
S láskou,
Luna Dallinová.
Rozechvěle papír opět přeložila a vložila ho do obálky. Právě zastavily na poště. Hlavou se jí honilo snad milion myšlenek a na chvíli zauvažovala i nad tím, že to neodešle. Tu myšlenku však rychle zaplašila. Přece nejsem srab, nadávala si.
"Za chvíli jsem zpět." zamumlala jí máma a zabouchla za sebou dveře od auta.
Luna tam ještě chvíli seděla a hleděla do nicoty, poté vylezla z auta a zamířila k poštovní schránce. Při tom jí v hlavě vyrašily další nepříjemné myšlenky, proto obálku spěšně vhodila do schránky a zamířila zpátky.
O dva týdny později.
Znuděně zaklapla knížku Upířích Deníků a oči jí zabloudili k oknu, na jehož sklo horlivě bubnovaly kapky hustého deště. Na chvíli se zapouslouchala, poté vstala a přešla k zrcadlu. Černé vlasy měla trochu rozcuchané a oči únavou přivřené. Pohlev zvedla k hodinám na zdi, které ukozavaly půl sedmé.
Zapřemýšlela, co bude dělat, na co má chuť. Rodiče jeli do kina a doma byla sama. Nakonec došla k závěru, že se půjde dívat na televizi. Zamířila dolů, cestou se zastavila u dveří a zvedla právě doručenou poštu. Různé letáky a obálky byli promočené a Lunu napadlo, kdo v tomhle počasí roznáší poštu. Snad jenom blázen...
Zpozornila, když na jedné z obálek zahlédla své jméno. Ostatní poštu hodila na kuchyňskou linku a horlivě obálku roztrhla.
Zahřálo jí u srdce a tělem projelo vzrušení, když v pravém dolním rohu uviděla krasopisné "Louis a kluci".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama